Čtvrtý amatérský dogtrek
aneb
Asi jsme ho minuly...
Na dnešek jsme uplatnily už delší dobu známou možnost vydat se delší vycházkou na Pekelný kopec. Byl to nápad Verči, která bydlí v Třebíči v Borovině a tak okolí zná mnohem líp než my. Všechno jsme domlouvaly a upřesňovaly až včera večer, ale ráno v devět už jsme se sešly na autobusovém nádraží v třebíči. Osazenstvo bylo čistě dívčí, tudíž naše ,,dámská jízda" mohla začít.
Adro byl s páníkem zrovna mimo město, tak doufám, že nám bude aspoň trochu závidět, když už nemohl s námi a tak že se příště polepší a neroztrhne partu!
Jessie nás vedla z města ven Libušiným údolím, kde jsme se fotily na velkém balvani. Pak jsme pokračovali lesem, kde nás překvapily srnky a postarší houbař, který hledal houby (!!!) na cestě.
Šli jsme po zelené značce, která nás vedla doslova cestou necestou, polem nepolem, lesem nelesem, křížem a krážem až k rozcestníku, kde jsme se dověděli, že Pekelný kopec, přes který jsme měli přejít už jsme nejspíš někde minuli.
Nebylo divu, po krajině se převalovala bílá mlha, a kopec bychom neviděly, ani kdyby jsme na něm stáli
Pak už jsme došli do Mastníku, tam jsme se na chvilku zastavily u mapy, která nás poučila o historii tamního bojiště a kde se výborně svačilo. V další vesnici jsme se stavily do místní cukrárny a trochu si smlsly po dlouhém výšlapu. Do Třebíče to byl ještě kousek cesty, ale zábava ani tady nechyběla. V Třebíči jsme pak zašli přes psí výběh k Verči a Jessince domů, taky nám holky ukázaly, kde vlastně bydlí naše další kámoška Taimee a šlo se k městu. Peťa se od nás oddělila a já s Verčou, Bonnie a Jess ( holky mě šly doprovodit k městu a na vlak ) jsme pokračovaly. Už nás ale bolely nohy, takže jsme dělaly přestávky a trošku nakously další trek. Pak jsme se spolu rozloučily a já s Bončou nastoupily do mašinky.
Domů jsme v pořádku dorazily kolem čtvrté.
Takže hurá na další!!!!!!!!!
