Naše dogtreky aneb...

...aneb Jak jsme to pojali my

Jelikož má Bonnie na svoji velikost dost velký zápal a já zase ráda chodím, zjistila jsem už dřív, že by pro mě dogtrek byl velmi dobrou náplní volného času. Koupila jsem si knížku, pročetla časopisy a moje nadšení stále neopadalo. Jaká je to paráda toulat se přírodou, bivakovat v noci v lese a odkázat se jen na sebe a psa...

Ale má to háček. Nemůžu přece nastoupit hned na stokilometrovou trasu, aniž bych si něco natrénovala - to bych byla blázen. A tak se v mé hlavě zrodil nápad sehnat další nadšence z okolí a začít chodit. Samozřejmě se několik lidí hned chytlo, ale dost podstatně jsme si upravili pravidla. Podstata dogtrekkingu ale zůstává stále stejná.

Abych vám přiblížila jak to na našich pochodech chodí :

Naskytne se volný víkend, sejdeme se, nebo si dáme vědět a domluvíme se, kdo tentokrát plánuje trasu. Taky se podle počasí musí stanovit, jestli celodenní nebo kratší variantu. Oslovený pak vymyslí vhodnou cestu, kudy nás povede. Zpískáme sraz - kdy a kde a pak už se jen sejdeme, abychom vyrazili.

Samotný trek pak probíhá asi takto:

Kde je to možné, chodíme bez vodítek. Chodíme vždy ve skupince a celou cestu si zlehčujeme debatami a vyprávěním. Nebivakujeme, nýbrž se snažíme ještě za světla dojít cíle. Zatím si taky nedáváme trasy delší než 28km ( to byl náš prozatímní rekord, který jsme ukončili těsně před cílem, jelikož nás překvapilo stádo kanců ). Cestujeme zásadně bez mapy a spoléháme na svůj orientační smysl, popřípadě si trasu prostuduje její organizátor už doma.

Dobrá nálada je povinnou výbavou každého výletníka, trekaře, turisty, účastníka .

Více si ke každé individuální dogtrekové akci přečtěte v rubrice NÁŠ DOGTREK v menu.