...aneb Jak jsme to pojali my
Jelikož má Bonnie na svoji velikost dost velký zápal a já zase ráda chodím, zjistila jsem už dřív, že by pro mě dogtrek byl velmi dobrou náplní volného času. Koupila jsem si knížku, pročetla časopisy a moje nadšení stále neopadalo. Jaká je to paráda toulat se přírodou, bivakovat v noci v lese a odkázat se jen na sebe a psa...
Ale má to háček. Nemůžu přece nastoupit hned na stokilometrovou trasu, aniž bych si něco natrénovala - to bych byla blázen. A tak se v mé hlavě zrodil nápad sehnat další nadšence z okolí a začít chodit. Samozřejmě se několik lidí hned chytlo, ale dost podstatně jsme si upravili pravidla. Podstata dogtrekkingu ale zůstává stále stejná.
Abych vám přiblížila jak to na našich pochodech chodí :
Naskytne se volný víkend, sejdeme se, nebo si dáme vědět a domluvíme se, kdo tentokrát plánuje trasu. Taky se podle počasí musí stanovit, jestli celodenní nebo kratší variantu. Oslovený pak vymyslí vhodnou cestu, kudy nás povede. Zpískáme sraz - kdy a kde a pak už se jen sejdeme, abychom vyrazili.
Samotný trek pak probíhá asi takto:
Kde je to možné, chodíme bez vodítek. Chodíme vždy ve skupince a celou cestu si zlehčujeme debatami a vyprávěním. Nebivakujeme, nýbrž se snažíme ještě za světla dojít cíle. Zatím si taky nedáváme trasy delší než 28km ( to byl náš prozatímní rekord, který jsme ukončili těsně před cílem, jelikož nás překvapilo stádo kanců ). Cestujeme zásadně bez mapy a spoléháme na svůj orientační smysl, popřípadě si trasu prostuduje její organizátor už doma.
Dobrá nálada je povinnou výbavou každého výletníka, trekaře, turisty, účastníka
Více si ke každé individuální dogtrekové akci přečtěte v rubrice NÁŠ DOGTREK v menu.
